Zpátky ke kořenům
Jestli se něco nedá vetřelčí sérii upřít, je to žánrová nevyhraněnost. Už jsme tu měli čistokrevný horor, akční film i francouzskou podivnost v podobě čtvrtého dílu. Ne vždy se ovšem experimentování s žánry podařilo na jedničku, viz. nejnovější dva přírůstky.
Asi i proto se tentokrát producenti rozhodli příliš neriskovat a Vetřelec: Romulus nechali udělat jako akčnější horor. Jedná se tedy o jakýsi kompilát prvních dvou filmů. Dává to celkem smysl, jelikož jednička i dvojka jsou u diváků ty nejoblíbenější díly v sérii.
V novém snímku tedy nenajdeme Fassbendera s flétnou ani další podobné propriety, kvůli kterým jsou předchozí dva Vetřelci fanouškovskou komunitou vnímány hodně kontroverzně. Režisér Fede Alvarez natočil svůj nový film jako poctu originálu. Sám je totiž velkým fanouškem této značky.
Málo invence filmu trochu škodí
Příběh filmu začíná na těžařské kolonii, kterou se parta pěti mladých lidí rozhodne s vizí lepších zítřků opustit, nicméně k tomu nutně potřebují kryokomory. Ty se nachází na opuštěné orbitální stanici obíhající okolo kolonie.
Skupina se tedy vcelku logicky rozhodne vyřazenou stanici navštívit. K jejich překvapení však brzy zjistí, že stanice není tak opuštěná, jak se původně jevila, což bude mít pro nevítané návštěvníky velmi krvavou dohru.
Premisa filmu je poměrně standardní, stejně tak jako maso pro xenomorfy. Krom hlavní hrdinky Rain a androida Andyho se totiž jedná o směsku snadno zapomenutelných postav, které jsou ve filmu stejně jen proto, aby byly zabity.
Rain působí po všech stránkách mnohem zajímavěji. V mnoha ohledech dokonce připomíná legendární Ripleyovou, někdy žel až příliš. Nejvíce pozornosti si ale pro sebe zcela oprávněně krade android Andy v podobě Davida Jonssona. Andy je porouchaný, a proto se zde chová místy jako autistické dítě, což filmu rozhodně prospívá.
Jedná se však o jednu z mála invencí, kterou Alvarez ve filmu představil. Po většinu doby si divák spíše bude říkat, že tohle už někde viděl. Na jednu stranu je to dobře, jelikož lidé mají osvědčená schémata rádi, na tu druhou to přeci jen trochu zamrzí.