V-2
Jednalo se o první operační balistickou raketu na světě, která nadělala spojencům docela dost vrásek. Použita byla hlavně na Londýn a Antverpy a způsobovala v těchto městech zkázu i v době, kdy už německé bombardovací letectvo prakticky neexistovalo.
Tato raketa byla odpalována nejprve z okupovaných míst západní Evropy a ke konci války pak ze samotného Německa.
I proto byly výrobní závody na V-2 soustavně bombardovány. Proto se jejich výroba musela přesunout do podzemí. Za raketou V-2 stál německý vědec Wernher von Braun, který se později stal vůdčí osobností programu Apollo, díky němuž se Američani dostali až na Měsíc.
Me 262
Němci měli jakožto první stát na světě ve své výzbroji i proudový stíhací letoun. Jeho označení bylo Me 262.
Na vývoji tohoto letadla se začalo pracovat ještě před započetím války, nicméně konflikt vše urychlil. Jednalo se o velmi rychlý proudový stíhač, který dosahoval rychlosti až 870 km/h. Poháněly ho dva proudové motory Junkers Jumo 004.
Díky tomu neměl letoun na obloze konkurenci. Byl o dost rychlejší než spojenecké stíhačky i bombardéry. I proto se pilotům v Me 262 dařilo poměrně snadno likvidovat i legendární americké létající pevnosti.
Me 262 však byl komplikovaný projekt s celou řadou problémů. Jeho výroba vůbec nebyla snadná, stejně tak jako jeho pilotáž. Navíc bylo Me 262 nasazeno až v roce 1944, když už měli Němci jen velmi málo schopných pilotů. Kdyby však letadlo přišlo na svět o dva roky dříve, výsledek války by byl možná na vážkách.
Horten Ho 229
Horten Ho 229 byl v mnoha ohledech revolučním letounem, který však už také nemohl zabránit německé porážce. Nacisti ho totiž do konce války nedokázali nasadit do boje.
Hlavní zvláštností Hortenu Ho 229 byl specifický tvar. Letoun měl totiž podobu delta křídla, které poháněly dva proudové motory. Krom své velké rychlosti i doletu se toto létající křídlo vyznačovalo i svou schopností ukrýt se před nepřátelskými radary. V podstatě šlo o první stealth letoun.