Tarantinovka ze země tisíce jezer
Finsko je známé hlavně pro svou nedotčenou přírodu a dobrý hokej. Co se však kinematografie týče, žádná sláva to prozatím nebyla. Tedy oni možná dobré filmy točí, avšak do zahraniční distribuce se dostanou jen málokdy. Sisu je ovšem výjimka.
Tento snímek má na svědomí režisér Jalmari Helander. Ani náhodou se nejedná o žádnou režisérskou elitu. Prozatím natočil pouze průměrné filmy Sejmi prezidenta a Rare Exports.
Vzhledem k úspěchu Sisu má však nakročeno dostat se konečně mezi hollywoodskou smetánku. Jeho poslední počin je totiž velmi povedeným a zábavným dílem, které svým stylem a surovostí nejvíce připomíná filmy Quentina Tarantina.
Sisu se odehrává na konci 2. světové války, kdy Němci stále na bojišti aplikují Blitzkrieg, akorát že tentokrát směrem ke své domovině. A ani Finsko není v té době ve zrovna ideální kondici.
Finové byli s Němci po větší část války kamarádi. Když však začali Sověti už podruhé za posledních několik let zase klepat na dveře, Finsko ze dne na den změnilo strany a postavilo se proti Germánům.
Jelikož Němce náhlá změna finské pozice trochu podráždila, rozhodli se během svého ústupu vše živé zabít nebo znásilnit. A přesně takto si na cestě z Finska krátí čas i jedna polozapomenutá jednotka SS.
Pšenka jim však už dlouho kvést nebude. Dovolí si totiž sáhnout na zlato Aatamimu, živoucí legendě, která srovnala během Zimní války do latě stovky Sovětů. A stejný osud čeká i tyto esesáky.
Brutální jízda od začátku až do konce
Sisu trvá zhruba hodinku a půl, což je tak akorát. Ve filmu jde totiž jen o jediné – zabíjení nácků. Nenajdeme zde žádné dějové oblouky a nečeká nás ani žádný vývoj charakterů. Od zhruba desáté minuty, kdy se prolije první německá krev, je jasné, jak tento film skončí. A vůbec to nevadí, právě naopak.
Hlavní hrdina kosí nácky chladnými i palnými zbraněmi a když zrovna nemá ani jedno po ruce, hází po svých nepřátelích nášlapné miny. Ani ti se s ním však příliš nepářou. Snaží se ho utopit, nechat sežrat psi a dokonce i oběsit. Nicméně Aatami je tvrďák, který prostě odmítá umřít, což samozřejmě rozladí nejednoho skopčáka.