Pro diváka mnohem stravitelnější
Duna dlouhou dobu patřila mezi nezfilmovatelné knihy. Vrcholné dílo spisovatele Franka Herberta je totiž natolik komplexní, že je víceméně nemožné ho na ploše necelých tří hodin adekvátně převyprávět.
O tom se konec konců přesvědčil už David Lynch, který se svou verzí Duny neuspěl. Jednou z hlavních výtek byly i zásadní změny v příběhu.
V roce 2000 vyšla Duna ve formě minisérie. Ta se sice předlohy držela poměrně věrně, avšak kvůli svému nízkému rozpočtu se i tak jednalo o velmi rozpačitou a lacině vyhlížející záležitost.
Až režisér Denis Villeneuve dokázal uchopit opěvovanou látku správně. Nejenže sehnal dostatečné množství financí na realizaci, ale zároveň se rozhodl, že vzniknou rovnou dva filmy. Byl to ale risk. Nebylo totiž vůbec jisté, že dvojka někdy vznikne.
První část Duny je sice zatraceně atraktivní podívaná, nicméně bez druhého dílu působí neukončeně. Tohle naštěstí řešit nemusíme, jelikož druhý díl je tady a svému staršímu bráškovi ostudu rozhodně nedělá, právě naopak!
První Duna měla jednu zásadní nevýhodu – musela představit složitý svět a jeho hlavní aktéry. Proto se mohl film celé řadě diváků zdát až nudný. Tímto nešvarem však pokračování netrpí.
Villeneuve šlápl trochu víc na plyn a jeho nový přírůstek světové kinematografii je tudíž o poznání akčnější. Pořád se však nejedná o žádnou variaci na Star Wars. I přesto je na co koukat.
Noví nepřátele na scéně
V nové Duně se toho totiž už od začátku děje opravdu hodně, i když na plátně zrovna nic nevybuchuje. Paul se učí být Fremenem, bojuje se svými temnými vizemi a zároveň ještě stačí tokat s Chani alias Zendayou.
Během toho všeho navíc zvládá společně se svými pouštními druhy narušovat dodávky koření, což se samozřejmě nelíbí císaři. Bez koření totiž nemůže fungovat civilizace, a proto se vcelku logicky zaměřují oči celého impéria přímo na Arrakis.
Dál už o ději raději ani slovo. Milovníci knihy ho již stejně znají a neznalci si ho jistě raději vychutnají v kině.
V druhé části Duny se setkáme nejen s většinou starých známých, ale těšit se můžeme i na nové přírůstky.
Na scéně se například konečně objeví i samotný císař známého vesmíru, kterého hraje Christopher Walken. Velmi dobře mu sekundují jeho dcera Irulán s tváří Pugh Florence a v neposlední řadě také druhý synovec Barona Harkonnena, Feyd-Rautha.
Ten je v podání Austina Butlera neskutečně odporným stvořením se silnými psychopatickými rysy. Nejedná se však o bezbranného floutka, který se zmůže maximálně tak na trhání motýlích křídel.
Feyd-Rautha je zároveň vynikající bojovník, který si volné chvíle zpříjemňuje v bojových arenách, kde vraždí jednoho otroka za druhým. Je to tedy ideální soupeř pro Kwisatz Haderacha.
Stejně jako minule, tak i tentokrát jsou všichni herci skvělí. Krom hereckých výkonů ale diváka oslní i technická stránka filmu.
Ta v mnoha ohledech nemá obdoby a určitě si nová Duna zase odnese pár Oskarů. Zaujme i hudba Hanse Zimmera.
